STŘET ZÁJMŮ
Několik zajímavostí a informací, určitě prospěšných i pro vedení obce Mařenice.
Důsledky nekvalifikovaného rozhodování zastupitelů – střet zájmů.
Jak vyplývá z výše uvedeného výčtu záležitostí, o kterých zastupitelstvo územního
samosprávného celku rozhoduje v duchu veřejného zájmu, jedná se o velmi rozsáhlý
komplex rozhodovacích aktivit, který si nezadá s náročností rozhodování managementu
velké firmy. Z toho také plynou poměrně vysoké nároky na znalosti a dovednosti jednotlivých zastupitelů, zejména však těch, kteří se přímo podílí na výkonné moci, tj. zastupitelů vykonávajících pozici radních či starosty. Nezvládnutí těchto kvalifikačních požadavků zastupiteli se v konečném důsledku projevuje v úpadku územního samosprávného celku.
Důležitým kritériem efektivního rozhodování ve veřejném zájmu je zabránění střetu
zájmů. Nevládní nezisková organizace Oživení prosazující transparentní přístupy veřejné
správy a udržitelného rozvoje definuje na svém webu střet zájmů takto: „Střetem
veřejného zájmu se zájmem osobním se rozumí takové jednání, popřípadě opomenutí veřejného funkcionáře, které ohrožuje důvěru v jeho nestrannost nebo při němž veřejný funkcionář zneužívá svého postavení k získání neoprávněného prospěchu pro sebe nebo jinou fyzickou či právnickou osobu”.
Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích, se ke střetu zájmů vyjadřuje pouze v tomto
odstavci: „Člen zastupitelstva obce, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou, pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením jednání orgánu obce/kraje, který má danou záležitost projednávat.“ Z obou výše uvedených vyjádření ke střetu zájmu lze tedy dovodit, že tam, kde dojde k postavení osobního zájmu nad zájem veřejný, jedná se o korupční jednání.
Z uvedeného také vyplývá, že postavení skupinového zájmu nad zájem veřejný není
v naší společnosti vnímáno jako porušení pravidla o střetu zájmů. Ve skutečnosti máme
kolem sebe mnoho takových případů, u kterých se můžeme domnívat, že se jedná
o korupční jednání ve smyslu porušení pravidla o střetu zájmů, kdy postavení zájmů
skupiny vede ve výsledku k poškození veřejného zájmu. Korupční jednání není v legislativě dotýkající se komunální politiky přímo vymezeno.
Slovník cizích slov definuje význam slova korupce jako úplatkářství či podplácení. Korupce (latinsky corrumpere = kazit, nalomit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Pro vyjádření korupčního jednání v komunální politice lze vyvodit, že se jedná o úplatné či podplacené jednání vedoucí ke zvýhodnění osobního (a pravděpodobně i skupinového) zájmu oproti zájmu veřejnému.
Oživení definuje korupci takto: „Korupci je možno charakterizovat jako zneužití
postavení, které je spojeno s porušením principu nestrannosti při rozhodování. Je
motivováno snahou po materiálním zisku nebo získání jiných výhod. Korupce je
projevem chyby v rozhodovacím a řídicím procesu. Součástí korupčního vztahu je vždy ten, kdo rozhoduje, jeho moc odchylovat se od stanovených pravidel, výměna takto vychýleného rozhodnutí za výhodu a nesprávnost, protiprávnost nebo amorálnost takového vztahu výměny. V širším smyslu je účast v korupčním vztahu etickým a mravním selháním jednotlivců. Schopnost instituce korupci potlačovat a bránit se jí je indikátorem kvality vnitřní kultury celého institucionálního systému jako takového a z ní vyplývajících norem chování v příslušných institucích. Výskyt korupce může ohrozit životaschopnost demokratických institucí a tržních ekonomik a zároveň bezpečnost státu, a to jak z hlediska vnitřní, tak i vnější bezpečnosti“
Etický kodex – soubor pravidel chování komunálního politika
Etický kodex je jedním z nástrojů, který má za účel omezit nedostatky legislativy
v oblasti komunální politiky a přispět tak ke zlepšení fungování zastupitelstev územních
samosprávných celků. Obecně se etickým kodexem označuje souhrn pravidel chování
dotčených aktérů (obdoba křesťanského desatera) (Bez korupce, Střet zájmů, 2014).
Oživení definuje etický kodex takto: „Etický kodex je podzákonný předpis, kolektivně dobrovolně přijatý (volenými funkcionáři) nebo shoranařízený (pro zaměstnance veřejné správy), který má tvořit vodítko pro chování a rozhodování veřejných činitelů zejména s důrazem na nestrannost a předcházení střetu zájmů a obecně na čestné a slušné chování vůči občanům i vlastním kolegům.“
V případě komunální politiky tedy etický kodex vymezuje pravidla chování pro všechny, kteří se podílí přímo či nepřímo na výkonu veřejné moci, tj. pro zastupitele a úředníky. Dobrovolná akceptace etického kodexu zastupitelem je formálním aktem,
rozšiřujícím složený slib zastupitele.
Etický kodex napomáhá budovat lepší kulturu uvnitř organizace, neboť ze své podstaty působí na vyšší princip osoby, která se s ním ztotožní. Skutečná účinnost etického kodexu je však velmi nízká, neboť na toho, kdo jej vědomě poruší, se prakticky nevztahují žádné sankce. Ve společnosti, která má snížené mravní povědomí, se tyto sankce neprojeví ani ztrátou přízně voličů.
Transparentnost rozhodovacích procesů jako prevence proti korupci.
O této problematice výstižně pojednává na svých webových stránkách Oživení, které
říká: „Zájem obcí a krajů spravovat své záležitosti otevřeně před občany, jinými slovy ztransparentnit (zprůhlednit) samosprávu, závisí částečně na zákonech, ale výrazně také na vůli jejího vedení.
Chtějí-li tedy političtí představitelé politiku transparentnosti realizovat, musí příkladně začít u sebe, tj. otevřením rozhodování zastupitelstva a rady.
Občané se delegováním rozhodovacích pravomocí na své volené zastupitele
nevzdávají práva být plnohodnotně informováni o záležitostech obce a požadovat po
svých zastupitelích naprostou otevřenost, spolehlivost a důvěryhodnost.
Každý občan se má ze zákona na své zastupitele obracet v záležitostech obce a může být přítomen zasedání zastupitelstva. Aby těchto práv mohl plně využívat, musí mít dobrý přístup k informacím ze zastupitelstva, rady a obecního/krajského úřadu
.
Relevantní zákony (zejména zákony o obcích a hlavním městě Praze) občanovi toto
právo bohužel nezajišťují v ideální míře. Nehledě na jejich nedostatky, je ale zásadní orientovat se ve vztazích, které mezi jednotlivými orgány samosprávy a jejími občany
ustavují, aby občan mohl těchto nastavení využívat a na jejich půdorysu usilovat
o naplňování jejich intence ze strany samosprávy
Korupční jednání.
Pro dokreslení šíře korupčního jednání, respektive netransparentního rozhodování, je dále uveden malý vzorek kauz z oblasti zadávání veřejných zakázek či majetkových operací obcí, které Oživení zveřejnilo na základě podnětů obdržených v průběhu let 2011–2012:
Porušení zásad zákona o veřejných zakázkách, konkrétně zásady o transparentnosti, prodloužením termínu pro podání nabídek, přičemž existovalo podezření o účelovém postupu zadavatele, který by mohl vést ke sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, jelikož zadavatel byl již v okamžiku prodloužení lhůty držitelem nabídek podaných v termínu a mohl tudíž znát jejich obsah včetně podané nabídkové ceny (Brno-Starý Lískovec),
Nehospodárné nakládání s obecním majetkem, konkrétně nezdůvodněný prodej
pozemků za minimální prodejní cenu (Obec Jindřichovice),
Účelové rozdělené veřejné zakázky z důvodu obejití stanoveného 6 milionového limitu pro realizaci otevřeného výběrové řízení (Obec Kly),
Neoprávněné obohacování veřejného funkcionáře (náměstka pražského primátora) pobírajícího odměny od městských společností (Magistrát hlavního města Prahy),
Otálení s vymáháním náhrady škody způsobené pokutou přidělenou Úřadem na
ochranu hospodářské soutěže v zadání zakázky na provoz metropolitní sítě společnosti bez soutěže po odpovědných osobách (Magistrát hlavního města Prahy),
Stanovení diskriminačních kritérií zakázky malého rozsahu, které mohl splnit pouze jediný dodavatel (Magistrát hlavního města Prahy),
Zabránění přístupu zastupitele a člena finančního výboru k přímému přístupu do účetní databáze za účelem výkonu jeho mandátu (Praha 1),
Odmítnutí městské společnosti poskytnout informace ke kontrole finančním výborem (Praha 3),
Uzavírání nevýhodných smluv s investiční společností o obhospodařování cenných papírů (Městské části Prahy),
Obejití zákona uzavřením dodatku ke smlouvě místo provedení nového zadávacího řízení (Praha 10),
Uzavření nevýhodné nájemní smlouvy obecní nemovitosti za méně jak 1/8 ceny
v místě obvyklé (Obec Vysoká)
Kontrolní body efektivních rozhodovacích procesů
Dle doporučení organizace Oživení(www.bezkorupce.cz) je nutné
se z hlediska prevence korupčního jednání zaměřit na správnost rozhodovacích
procesů územního samosprávného celku v oblasti veřejných zakázek, zejména na to,
zdali (Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě):
nejsou vyhlášeny zbytečné nebo předražené zakázky,
nejsou diskriminačně nastaveny soutěžní podmínky o zakázku – „zakázky šité na
míru“, takže je prakticky znemožněna rovná soutěž,
nedochází k podvodům či manipulacím při výběru dodavatele (nerovný přístup
k uchazečům, nevhodná hodnoticí kritéria, neobjektivní nebo podjaté hodnocení
nabídek),
uzavřená smlouva není pro zadavatele nevýhodná nebo nejsou podstatně
změněny smluvené podmínky oproti původnímu zadání (navyšování ceny,
podstatné změny v dodacích podmínkách nebo rozsahu plnění),
kontrola plnění smlouvy je dostatečná a není podjatá.
Dále je nezbytné prověřovat nakládání s majetkem územního samosprávného celku
včetně hospodaření s finančními prostředky, a to zejména:
oprávněnost a nutnost nákupu či prodeje konkrétního majetku nebo ostatních
nákupů a prodejů,
správnost postupu při realizaci nákupu či prodeje majetku nebo ostatních nákupů
a prodejů,
výhodnost všech uzavíraných smluv z hlediska cenových podmínek
Strategické myšlení
Strategické myšlení znamená perspektivní uvažování, pohlížení na nové možnosti, analyzování všech faktorů vnějšího prostředí, variantní plánování. V úvahu je brána
permanentnost změn, schopnost pružně reagovat a ovlivňovat je, promyšleně přeskupovat zdroje a učit se tvořivě překonávat překážky s využitím potenciálů všech spolupracovníků.
Překážky strategického myšlení
1) Chybějící vize – řada našich managementů obcí vizi zdánlivě nepostrádá. Musíme
přece pracovat a ne teoretizovat. V drtivé většině se z vize stala nesrozumitelná fráze. Představitelé obcí, které neznají svůj směr, většinou odpoví na otázku: Co je vaším nejdůležitějším úkolem pro následující tři roky? Přežít.
2) Nesystémovost – většina obcí se potýká s nedostatečnou znalostí svého území,
trendů vývoje. Mnohá strategická rozhodnutí jsou tak přijímána bez ohledu na
skutečný stav okolí. Častou chybou je také rozhodování bez ohledu na důsledky,
dopady svých rozhodnutí.
3) Nepřipravenost ke změnám – změny, zejména v malých obcích, jsou přijímány
s velkou nedůvěrou. Vyvolávají nejistotu, ohrožují bezpečí. Překonání neochoty ke změně je velmi pracné, pohodlnější je zachovávat status quo.
4) Obranné jednání – mnoho obcí dnes vzpomíná na minulé časy. Managementy
snad z nedostatku sebedůvěry podléhají pocitu, že jejich úlohou je ubránit, co se
dá. Každé prostředí se čím dál víc globalizuje a nestačí žít s pocitem, že se
zaměřím pouze na svou obec a budu si nerušeně žít. Ti, kteří se snaží dlouhodobě
zachovat stávající stav z hlediska dlouhodobého pohledu, zastávají tu nejrizikovější variantu.
5) Krátkozrakost – navykli jsme si zabývat se pouze operativním řízením na úkor
dlouhodobých strategických úvah. Každá větší věc ovšem trvá velmi dlouho, pokud si o ní nedovolíme ani uvažovat, je jisté, že nikdy nenastane.
6) Paradigma – vždycky jsme to tak dělali a bylo to v pořádku. Jedná se o jakousi závislost na předchozí cestě. To, co bylo úspěšné včera, dnes již nefunguje.
7) Osobní zájmy – hájit své stanovisko jen z důvodu, že nemohu přiznat vlastní
chybu. Upřednostňovat individuální pohled na úkor veřejného zájmu.
8) Falešný pragmatismus – někteří manažeři ( starostové) se pyšní tzv. pragmatismem spočívajícím v soustředění se na přítomnost a chápání věcí takových, jaké jsou, beze snahy něco měnit.Ve skutečnosti se tak bez boje vzdávají možnosti ovlivňovat budoucnost svou a budoucnost obce.
9) Špatná informovanost – nedostatek informací o prostředí, o potřebách aktérů v rozvoji. Záplava informací, zkreslené informace, chybějící klíčové informace omezují schopnost strategického rozhodování, rozeznání strategikých příležitostí.
10) Formalismus – minulá doba nás naučila příliš nepřemýšlet a raději se vždy
přizpůsobit. Výsledkem je jen formální snaha. Pokud si pod konkrétní vizí neumíme nic představit, tak je naše snaha pouze formální.
11) Nerozhodnost – sebekvalitnější informace nejsou k ničemu, pokud nám neslouží
k rozhodování a nevedou k akci. Výborné nápady a myšlenky i oponentů jsou často opouštěny při prvním neúspěchu.
12) Nedůslednost – sebelepší strategické rozhodnutí je ztrátou času, pokud není
realizováno. Někteří manažeři (starostové) se domnívají, že jejich práce končí přijetím kvalitního rozhodnutí. Pokud ovšem nejsou výsledky rozhodnutí důsledně monitorovány, kontrolovány a vyhodnocovány, nemůžeme znát jejich účinky, poučit se z nich přijímat nová, efektivnější rozhodnutí.
13) Ignorování kulturního kontextu – přílišná snaha napodobit jinou obec vede
někdy k neuváženým aplikacím tzv. osvědčených metod bez ohledu na odlišné
podmínky a výchozí stav.
Čerpáno z veřejně dostupných informací. EFEKTIVNÍ ŘÍZENÍ OBCE – STRATEGIE,
MARKETING, PROJEKTY, VEŘEJNÉ ZAKÁZKY
Nejen k zamyšlení.
SNK 2014 pf